Historický mráz
11. února 1929 Česko svíral krutý mráz
Zatímco letos se již pomalu poohlížíme po nástupu předjaří, naši předkové před 94 lety právě prožívali nejstudenější den, týden a vůbec celý měsíc za dlouhá staletí.
Právě 11. února 1929 padl absolutní rekord minimální teploty pro celou Českou republiku, tehdy dokonce i celé Československo. Na stanici v obci Litvínovice u Českých Budějovic tehdy naměřili arktických -42,2 °C. A historické, dosud nepřekonané, rekordy padaly na všech tehdy měřících stanicích (bylo jich o poznání méně než dnes). Pod -40 °C ten den spadly teploty také třeba v Třeboni nebo Opavě. Naše nejstarší měřící stanice Praha- Klementinum to osudové ráno změřila -27,1 °C (a zde to vzhledem k délce měření není rekord, 1. března roku 1785 zde bylo dokonce ještě o půl stupně chladněji). Ten samý den padl také dosud platný rekord pro Slovensko, kdy v obci Víglaš-Pstruša u Zvolena naměřili rovných -41°C
Maximální teploty se 11. února roku 1929 pohybovaly na celém území kolem -20 °C. Celý měsíc únor 1929 se řadí mezi ty rekordně nejstudenější nebo minimalně jedny z nejstudenějších měsíců v historii nejen Česka, ale i celé Evropy. Srovnatelně studený už byl třeba ve 20. století jen únor roku 1956. Z dnešního pohledu jsou již podobné teploty jen těžko představitelné.
Mráz mohl být hypoteticky ještě silnější
Pro zajímavost dodejme, že hypoteticky mohla být rekordní minimální teplota v ten den ještě nižší. Síť měřících stanic byla téměř před sto lety výrazně řidší než dnes a mimo jiné ještě nebyly v provozu automatické měřící stanice v tradičních mrazových kotlinách na Šumavě a v Jizerských horách, kde se například i v poměrně nevýrazných mrazech letošní zimy dostaly v minulém týdnu teploty poměrně snadno až k -30 °C. Je tedy otázkou, kolik stupňů na takových místech bylo reálně právě třeba v některém z rekordních dnů během únorů 1929 nebo 1956.
Kdo byl Jaroslav Maňák?
Od 1911 působil v Českých Budějovicích jako učitel fyziky.
Organizační schopnosti uplatňoval již před druhou světovou válkou v mnoha oborech
a v řadě místních zájmových sdružení. Nejvíce úsilí věnoval propagaci bezmotorového létání a sportovního letectví. Po zemřelém generálu S. Čečkovi převzal vedení
Jihočeského aeroklubu, řídil župní organizaci Masarykovy letecké ligy a výstavbu letiště v Plané. Přispěl k zavedení provozu Československých aerolinií a úředně r
ekognoskoval terén pro další českobudějovická letiště v Dubičném, na Světlíkách a Hosíně. V prvních dnech nacistické okupace byl zatčen a vězněn v Praze – Pankráci,
Buchenwaldu, Brně a Svatobořicích. Po druhé světové válce se jako důchodce vrátil do školských služeb a napomáhal technickému rozvoji v závodě Koh-i-noor
Hardtmuth, v Jihočeských energetických závodech či při vedení meteorologické stanice.
