Vytvořte si webové stránky

Návštěvnost

 

 

Projekt NetStranky.cz doporučuje

 
Navigace: meteostaniceolsi > Teplota vzduchu

Teplota vzduchu

Teplota vzduchu je jedním z nejdůležitějších a také nejsledovanějších meteorologických prvků. Vzduch se přímým slunečním zářením ohřívá jen velmi málo. Hlavním zdrojem tepla pro atmosférický vzduch je zemský povrch. Zahřívání ppovrchu Země je výsledkem velmi složitého pochodu. Záleží na průchodu slunečního záření zemskou atmosférou, na úhlu dopadu slunečních paprsků na zemský povrch, na vlastním tepelném záření Země a na mnoha dalších faktorech.

Během dne je zemský povrch vlivem slunečního záření teplejší než vzduch, který se od teplého povrchu ohřívá. V noci zemský povrch ztrácí teplo vyzařováním, stává se chladnějším než vzduch, ale vzduch se začíná rovněž ochlazovat, neboť předává své teplo chladnějšímu povrchu a také chladnějším vyšším vrstvám atmosféry.

Do atmosféry je teplo předáváno několika různými pochody, z nichž nejvýznamnější je konvekce, turbulence, radiace a latentní teplo vodních par.

Konvekcí rozumíme neuspořádaný, vertikální pohyb vzduchu podmíněný teplotními rozdíly. V denních hodinách se totiž zemský povrch nezahřívá slunečním zářením a zářením oblohy všude stejně, protože není stejnorodý. V důsledku toho se také přilehlé vrstvy vzduchu neoteplují stejně. Protože teplejší vzduch má menší hustotu, a je tedy lehčí, začne stoupat vzhůru, zatímco chladnější v jeho sousedství je těžší, a proto klesá dolů. Tímto způsobem vzniká v důsledku různorodosti zemského povrchu konvekční proud, přenášející teplo od zemského povrchu vzhůru.

Turbulencí nazýváme neuspořádané pohyby vzduchu, které vznikou například třením o zemský povrch. Proudí-li tedy vzduch nad zemským povrchem, jedná se vždy o více či méně turbulentní proudění. Dochází při něm k výměně hmot mezi sousedními vrstvami vzduchu, při čemž si pochopitelně jednotlivé vrstvy vyměňují i obsah tepla.

Při výměně, ať je její přičinou konvekce či turbulence, dojde k řenosu tepla ve směru od teplejších vrstev k chladnějším. Vertikální tepelný proud vyvolaný výměnou existuje jak ve dne, tak v noci. Ve dne bývá ovšem mohutnější a směřuje od půdy do vzduchu. V noci bývá slabší a má opačný směr.

Radiací rozumíme teplo předávané tepelnými vlanami mezi zemským povrchem a vzduchem i mezi jednotlivými vzduchovými vrstvami. Velikost radiačního proudu se mění s teplotou jednotlivých vrstev vzduchu a závisí na obsahu vodní páry.

Svůj význam má i přenos latentního tepla vodních par, které přicházejí do atmosféry vypařováním z vodních hladin a vlhké půdy. Jak je známo, při kondenzaci jednoho kilogramu vodní páry se uvolní asi 2,5 x 106 joulů, jimiž se ohřeje vzduch. Uvědomíme-li si, že při vzniku jediného, ne příliš mohutného bouřkového oblaku dojde k uvolnění přibližně 109 MJ, nejedná se zajisté o zanedbatelné množství tepla, které tímto způsobem může atmosférický vzduch dostat.

 

Měření teploty vzduchu pro potřeby meteorologie probíhá v meteorologických budkách ve výšce 2 m nad zemským povrchem. Vyjadřuje se ve stupních Celsia (°C). Celsiova stupnice vznikla rozdělením teplotního intervalu na 100 dílů mezi bodem mrznutí a varu čisté vody při normálním tlaku vzduchu. Bod mrznutí má 0°C, bod varu 100°C. (Původní stupnice švédského matematika A. Celsia měla označení bodu mrznutí 100°C a bod varu 0°C.)

Další používané stupnice jsou Fahrenheitova (USA, Kanada, Velká Británie) a Kelvinova (používaná především v oblasti fyziky). Pro převod ze °C na °F platí tento vzorec: T(°F) = 1,8 x T(°C) + 32. Pro převod ze °C na Kelviny platí: T(K) = T(°C) - 273.

-273.15°C, což je hodnota rovnající se 0 K, je teplota, při které se zastavuje pohyb částic a říká se jí tzv. absolutní nula.

 
© meteostaniceolsi.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma