Vytvořte si webové stránky

Návštěvnost

 

 

Projekt NetStranky.cz doporučuje

 
Navigace: meteostaniceolsi > Článek o měření počasí

Článek o měření počasí

Meteorolog na zabití aneb Profese, kterou se nezavděčíš

Některé meteorologické jevy se na Lysé hoře měří už od konce 19. století. Budova dnešní stanice byla postavena před šedesáti lety.

„Na to, že je leden, mám štěstí a nemusím se cestou na Lysou horu brodit závějemi,“ pochvaluje si Jaroslav Chalupa. Terén, kterým šlapou do služby meteorologové na svou stanici na vrcholu, sice částečně pokrývá ledovka, ale sněhu je na úpatí hory jen několik centimetrů.

Není divu, že muž, který dvakrát za den obchází měřicí přístroje u stanice, nechal dneska sněžnice pověšené na hřebíku v komoře. „Půl metru je pro nás v podstatě poprašek. Občas totiž máme tolik sněhu, že ani není vidět plot a lyžaři nám jezdí po zahradě. S kolegy na sněžnicích závěje ušlapáváme, a jak sněhu přibývá, někdy se dostaneme i nad kótu Lysé hory,“ vypráví mi na uvítanou meteorolog, kterému se stala dětská záliba v pozorování počasí osudem.

Jen se ho zkuste zeptat, jak bylo na Vánoce v roce 1965, a s pomocí tehdejších zápisků na vás vysype teplotu, množství oblačnosti i napadaného sněhu nebo jiných srážek. Když nebyl doma, pověřil zapisováním údajů, které zjišťoval třikrát denně po dobu šesti let, maminku nebo babičku. Co na tom, že sníh měřil pravítkem a sílu větru jenom odhadoval. „Vždycky se mi líbilo, jak si člověk tváří v tvář přírodě musí uvědomit, že je třeba být pokorný, protože vichřice nebo bouřky jsou daleko silnější než on.“

Na meteorologické stanici pracuje už sedmatřicet let, což je dost dlouhá doba na to, aby si udělal jasno v tom, že sněhové závěje jsou proti letním bouřkám nebo poryvům větru až 150 kilometrů za hodinu vlastně selanka. „Při vichřici můžou padat stromy, což je pro nás nebezpečné hlavně po cestě, a blesky nám zase ničí elektroniku. Než se přístroje opraví, musíme měřit starým způsobem – klasickými teploměry, vlhkoměry nebo větrometrem. Pro případ, kdyby zkolaboval počítač, musíme z hlavy zvládnout i mezinárodní kódování,“ vysvětluje meteorologický pozorovatel.

Jeho práce, která spočívá ve sběru dat, je důležitá pro tvorbu předpovědí. Čím je síť stanic hustší, tím lépe, proto se počasí zaznamenává i na vrcholcích hor, a je samozřejmostí, že si meteorologové předávají informace bez ohledu na státní hranice. Když Česku kupříkladu chybí stanice s lidskou obsluhou na Sněžce, využije poznatků polské strany.

V komoře mají meteorologové připraveny sněžnice i lyže, bez nichž by se ve dvou a půl metrech sněhu, které občas napadnou, neobešli.

Bez fyzičky by neměl šanci

Je pravda, že na rozdíl od kolegů, kteří pracují na pobočkách Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a předpovídají počasí, nemusí Jaroslav Chalupa čelit nazlobeným telefonátům a dopisům od lidí, že prognóza nevychází. Jenže zatímco oni sedí v teple a suchu v kanceláři, on musí být připraven zvládat všechny extrémy počasí, které na nejvyšší hoře Beskyd panují.

Výškově nastavitelná budka na zahradě stanice v sobě ukrývá základní meteorologické přístroje.

Jenom si představte, že za silného mrazu a v husté mlze několikrát denně polezete na střechu a budete oklepávat námrazu z měřicích přístrojů, které přenášejí data do počítače, nebo obcházet laťky zapíchané v lese a sloužící k měření sněhové pokrývky, protože laserové zařízení, které by to dělalo za lidi, se zatím pouze testuje.

Je tedy zřejmé, že kromě odborných znalostí a zkušeností je nutné mít i dobrou fyzičku. Jaroslav Chalupa, který se dlouhá léta věnoval atletice, zejména sprintu a skoku do dálky, vzpomíná na mladšího spolupracovníka, který na stanici nevydržel ani rok, přestože pocházel z blízkého Frýdlantu nad Ostravicí.

„První cesta do práce byla v pětatřiceti letech zároveň jeho prvním výstupem na Lysou horu, takže to po nějaké době vzdal. Na rozdíl od nás to nejspíš nebyl meteorologický nadšenec, protože jinak se tady vždycky sloužilo až do důchodu,“ podotýká.

V zimě je potřeba radiační štít s čidly na měření teploty a vlhkosti zbavovat námrazy.

„Zimní výstup dám pořád pod dvě hodiny, ale už to není to, co kdysi. Sil ubývá,“ říká smířeně, jako by si neuvědomoval, že takový čas by mu mohl závidět kdejaký mladík. Zažil však i několik čtyřhodinových cest, kdy v pondělí ráno, ještě za tmy, jako první prošlapával v hlubokém sněhu stezku nahoru. „Dorazil jsem zkrátka později a kolega, kterého jsem měl vystřídat, musel počkat. Nicméně jsem nezažil, že by někdo do služby nepřišel vůbec.“

V mrazáku mají čtyři pozorovatelé z Lysé hory zásoby jídla na půl roku.

Na co přístroje nestačí

Těžko říct, co se pravidelně v celou hodinu ozve dřív, jestli kukačkové hodiny dole v obýváku, nebo výzva k vysílání relace, tedy aktuálních dat nahoře v kanceláři. Jaroslav Chalupa, který mi v kuchyňce zalévá hrnek s kávou, každopádně odkládá konvici a po dřevěných schodech spěchá k počítači. Na některé jevy však ani v moderní době elektronika nestačí. Laserový paprsek například nedokáže změřit oblaka, pokud neleží v souvislejší vrstvě nad zemí.

A protože dneska je počasí jako stvořené pro opalování na sněhu, musí pozorovatel vstát od stolu a obejít stanici po ochozu, aby o tom mohl podat zprávu. „Oblačnosti je pořád minimum,“ pokývá hlavou Jaroslav Chalupa. Vysoké Tatry na jedné straně a Jeseníky s Pradědem na druhé má jako na dlani. Obě pohoří jsou přitom odsud vzdálena přes sto kilometrů. Pro takovou viditelnost už ani kolonky neexistují, nehledě na to, že 200 dní v roce je na Lysé hoře mlha, jak se můžete přesvědčit na internetu pohledem na webové kamery.

V prvním patře stanice kromě počítačů najdete i matraci, na které meteorolog odpočívá a v noci může i spát, protože údaje se po dobu osmi hodin automaticky samy odesílají. Přirozeně tak některé můžou chybět, pokud třeba čidlo během noci omrzne a není nikdo, kdo by to šel změřit postaru.

Na druhou stranu technika pozorovatelům ulehčila přenos informací, který je dnes daleko rychlejší než v době, kdy se používala vysílačka a někdy se i dlouhé minuty čekalo na lepší spojení. Během dvou sekund jediným kliknutím odešlete zprávu, kterou můžou okamžitě využít meteorologové i běžní uživatelé na celém světě. Nehledě na to, že samotných turistů, kteří si oblíbili Lysou horu jako cíl svých výletů, je stále víc a víc.

A k pěším se přidávají i běžci, kteří testují své možnosti v extrémních podmínkách. Koncem ledna se například pravidelně koná soutěž o nejvíc výstupů během čtyřiadvaceti hodin. V takovém případě informace z meteorologické stanice bezprostředně poslouží téměř tisícovce účastníků. Bujaré bývají na Lysé hoře silvestrovské oslavy, kdy se meteorolog ve službě musí umět vypořádat s obtěžováním rozjuchaných opilců.

Jaroslav Chalupa podává hlášení ze služební místnosti v prvním patře stanice.

Zásoby na půl roku

Štědrý den naopak bývá komornější, i když o dobrodružství také není nouze. Jaroslav Chalupa vzpomíná na dávnou službu, kdy měl u sebe pětiletou dceru. „Zrovna když jsem se chystal smažit kapra, přihnala se bouřka a do stožáru udeřil blesk, takže jsme byli několik hodin bez proudu a jedli jenom salát. Pokaždé, když přijdou nečekané výboje, tak se leknete. Kolega dokonce dostal boční úder. Máme zakázáno při bouřce vycházet, protože život je přece jenom důležitější než data.“

Meteorologická stanice na vrcholu Lysé hory, která loni oslavila šedesátku, vypadá jako útulný rodinný domek se vším všudy – sedačkou, televizí a řadou obrázků na zdech obýváku, koupelnou, kuchyní i spižírnou, kde najdete obří mrazák se zásobou na půl roku.

„Jsou to hotovky podle našeho výběru. Někdy si i něco ukuchtíme, třeba guláš, ale většinou si do služby na zádech přineseme jenom nějaké pečivo a sýr. V zimě jsme rádi, když nám kolega, kterého přijdeme vystřídat, na uvítanou uvaří čaj.“

Když je bouřka fatální

Rozhodnutí, zda se zařídit podle předpovědi, je nakonec na samotných lidech, jejichž činnost se změnami počasí souvisí. „Někdo se na nás třeba obrátí, že chce otevřít střechu a potřebuje, aby tři dny nepršelo. Pokud mu jsme schopni říct, že asi pršet nebude, ale na dvacet procent přijdou silné bouřky, tak to pro něho může být dost nepřijatelné riziko.

Pravděpodobnost pod deset nebo pod pět procent se do všeobecné předpovědi zpravidla ani nedává, ale jestliže někomu hrozí velká škoda, tak stojí za zmínku i jednotky procent. Člověk si pak musí spočítat, jestli se mu vyplatí vzít předpověď v potaz,“ podotýká Pavel Jůza a uvádí konkrétní příklad: „Když devětkrát zbytečně upevníte jeřáb a po desáté vichřice skutečně přijde, takže vám to zajištění zachrání milión, pak padesát tisíc, za které jste to devětkrát dělala zbytečně, je dobrá investice.

 
© meteostaniceolsi.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma